Letos jedeme znovu do Tater, tentokrát ve čtyřech. Radek, Jitka, Jana a Soňa. Odjíždíme 9. 8. asi ve 21.00. hod. z Prahy a nad ránem zastavujeme u Liptovské Mary, kde doháníme spánkový deficit. Dopoledne přejíždíme do Tater a zůstáváme v kempu v T.Štrbě. Jsou tady i naši kamarádi, vesměs horolezci, z Liberce. Jsou už někde na tůře, a tak se je pokoušíme dostihnout. To se nám darí na popradském plesu. Naše čtyřka zdárně podniká blízký výšlap na Ostrvu - do sedla. Parádní výhled. Večer menší oslava a plánujem co dál. Já s Jitkou chci jít na Lomnický štít - tedy to co nám nevyšlo v červnu. Zbytek výpravy má s sebou malé děti, takže spíš budou chodit na tůry.

    V pondělí tedy vyrážíme dobýt Lomničák. Počasí celkem ujde, ale trochu fouká vítr. Tentokrát jedeme lanovkou až do lomnického sedla a odtud jdeme na jižní hřeben. Chvíli hledáme správný směr, ale po konzultaci s jedním h. vůdcem jsme v pohodě. Fouká docela dost, ale jdeme schovaní za hřebenem, tak to ujde. Až k hřebenu je to choďáček - od lanovky asi hodina. Pod hřebenem se navazujeme a pomalu a jistě ukrajujeme metry. Kopule observatoře odsud není vidět, takže nemám přesnou představu o vzdálenosti k vrcholu. Vím že je to cca 3/4 hod. Občas dělám štand a jistím /i když je to za III/, ale je to lámavé a jeden nikdy neví. Najednou se objevuje kopule a jsme nahoře. Oslavujeme plechovkovým a becherem a po odpočinku se vracíme normálkou po řetězech. Tudy to dá údajně "aj stará baba". Možné to je, když je v pohodě a zná to. Za hodinu jsme u lanovky a frčíme dolů. Konečně se nám to povedlo !!!

    Večer plánujeme co dál. Chtěl bych ještě na Ladový štít. Domlouváme se tak, že zítra Téryho chata a pak se uvidí. Ráno vyrážíme už známou trasou z Hrebienku a je docela zima a taky pěkně fouká. Zastavujeme se na Zámkovského chatě a pak rovnou na Térynu. Zima je čím dál větší a nahoře teploměr ukazuje 4 stupně nad nulou. S tím větrem je to nářez a to je polovina srpna. V čechách bylo ten den asi 30° ve stínu. To je síla.

    Ráno se počasí umoudřuje a my vyrážíme na Malý ladový štít přes Pfinovu kopu. Jana se Soňou jdou přes široké sedlo zpátky na Hrebienok. Máme se sejít dole. Zpočátku to jde dobře a je počasí super-azuro. Za P.kopou ztrácíme směr a protože trasu přesně neznáme, musíme se několikrát vracet. Některé místa se nedají slézt a musíme je obcházet. Není to jednoduché a orientace je i podle průvodce dost špatná. Nakonec se vše daří a kolem druhé stojíme na vrcholu Malého ladového štítu. Super výhled a zasloužený odpočinek. Velký l.štít je na dosah, ale až někdy příště. Hřebenovky jsou krásné, ale i zrádné. Terén byl nepřehledný a skála lámavá. Jištění prakticky nulové. Chce to hodně opatrnosti a hlavně perfektní počasí, protože s tohoto terénu se velmi špatně utíká.

     Po několika úmorných hodinách dorážíme na Hrebinok. Tam oslavujem v restauraci a další den plánujeme odjezd do Sulovských skal, kam přijede další horolezecké komando z Liberce.

    Ve středu tedy definitivně opouštíme Vysoké Tatry a zbytek dovolené trávíme výhradně pod a na Sulovských skalách. Lezení je tady parádní a cest přehršel. Stačí si vybrat. Jediné co mi vadí je vedro, které v Tatrách nebylo. Ale něco za něco. Večery jsou ve znamení táboráku, piva - Šariš taky ujde - a zpěvu, někdy i řevu. Byla to opět velmi povedená dovolená se vším co k tomu patří. Takže zase někdy příště !!! Co třeba ANNECY ???

PS: Snad Vám příjde vhod i pár fotek.